V minulém díle jsme si řekli, že milovat dítě bez výhrad není to samé jako vychovávat ho bez hranic. Dítě se musí naučit dodržovat určitá pravidla a respektovat ostatní.
Dát dítěti svobodu „stát se samo sebou“ je pro všechny rodiče velká výzva. Taková výchova většinou vyžaduje od rodičů i odvahu překonávat svou vlastní nejistotu. Pokud má dítě navíc jinou povahu než vy rodiče, znamená to další překážku. V takovém případě se totiž nemůžete automaticky opřít o svou vlastní zkušenost. Tím také nedokážete jasně odhadnout, jaký význam má určité chování vašeho dítěte pro jeho budoucnost. Ať už chceme nebo nechceme, zcela přirozeně vnímáme druhé – čili i své děti, optikou své osobnosti, svých vrozených potřeb. Univerzální rada v těchto případech zní: když nevíte, nerozumíte, proč něco vaše dítě udělalo a vám se to nelíbí, zeptejte se ho na to dříve, než ho pokáráte, ponížíte nebo jinak vyjádříte svoji nelibost s jeho chováním. Mnohdy se dozvíte odpovědi, které vás překvapí, které byste vůbec nečekali. Pro názornost uvedu příklad ze života:
Maminka byla na nákupu se svým čtyřletým synem. V obchodě koupila dvě jablíčka, aby si je snědli cestou zpět z obchodu. Když vyndávali nákup do auta, syn vzal obě jablka a obě nakousl. To je přesně ten nestandardní moment, kdy jako rodič máte potřebu zareagovat. Maminka měla určitě více možností, jak zareagovat, ale vezměme do úvahy jen dvě:
– Buď synovi vynadat, jablko mu zakázat a vyslat k němu negativní hodnocení jeho chování.
– Nebo se v klidu svého syna zeptat, proč to udělal. Že i ona se na to jablíčko moc těšila.
Tato maminka zvolila druhou možnost. Odpověď malého chlapce byla prostá, překvapující a nečekaná:
„Maminko, chtěl jsem zjistit, které jablíčko je sladší, a to ti dát. Abys měla to sladší.“
Jako rodiče vytváříte základy sebehodnoty svého dítěte od jeho raného dětství. Jako rodiče máte na její tvorbu u svého dítěte zásadní vliv. Vy jste ti, kterým dítě nejvíce důvěřuje. Na vašem hodnocení mu nejvíce záleží. Do svých šesti let je při tvorbě své sebehodnoty na externím hodnocení dítě zcela závislé.
Určitě se v průběhu prvních šesti let dítěte postupně přidává i vliv dalších členů rodiny a vliv školského systému. Hlavními staviteli sebehodnoty dítěte jste ale stále vy, rodiče. Máte ve svých rukou ty největší základní a stavební kameny tvorby jeho sebehodnoty.
Minimálně do šesti let jsou děti na externím hodnocení zcela závislé, a právě v té době se utváří jejich sebehodnota. Pokládají se její základní kameny, tvoří se její kvalita a stálost, pevnost.
Svůj názor na sebe si děti tvoří především na základě toho, co jim jako rodiče říkáte a jak se k nim chováte. Později si mohou názor na sebe korigovat, pokud však došlo v raném dětství k narušení sebehodnoty, bývá cesta k nápravě delší a někdy i trnitá.
Při jakémkoli hodnocení chování a vlastností svého dítěte buďte proto nanejvýš obezřetní. Přeji Vám k tomu hodně sebeovládání a trpělivosti 😊