Co si představíte pod pojmem „sebehodnota“? Každý asi něco trošku jiného. Ať už se na sebehodnotu díváme jakkoliv, vždy by mělo platit pravidlo:
„Sebehodnota je bezpodmínečné přijetí sebe sama. Jinými slovy Sám sebe přijímám takového, jaký jsem, a to bez podmínek.“
Vychovat své dítě v tomto duchu je ale pro většinu rodičů docela velký oříšek. Jedním z důvodu je mimo jiné i to, jak rodiče přijímají sami sebe. Málokterý rodič má zdravě nastavenou svoji sebehodnotu a vychovávat v tomto ohledu své dítě, tak přináší různá úskalí. Jak tedy ideálně na to?
Úplným základem jakékoli výchovy je láska, kterou dítěti dáváme od jeho narození. Díky dávané lásce se vytváří citová vazba. Díky citové vazbě získává dítě při poznávání světa důvěru v lidi a ke všemu okolo sebe. K dávané lásce by mělo být ještě přidáno důležité „bezpodmínečná“. Čili měli bychom své dítě od jeho narození přijmou takové, jaké je, bez ohledu na to, zda jsou jeho projevy v souladu s naším očekáváním. Díky bezpodmínečné lásce pak dítě může vyrůstat s vědomím a důvěrou v to, že takové, jaké je, je naprosto v pořádku. V první řadě ho takto ale musí chápat a vnímat jeho rodiče.
Přijmout své dítě takové, jaké je, ale neznamená, že mu nebudeme nastavovat hranice. Tyto dvě věci rozhodně nejsou v rozporu. Přibližně kolem roku a půl začíná dítě zjišťovat, že existuje samo o sobě, odděleně od svého rodiče. Začíná pomalu projevovat své vlastní „já“ a nevědomky tak čeká, co se stane, když zakřičí, bouchne, něčím hodí nebo něco shodí….. A tady začíná období, kdy rodiče začínají svému dítěti nastavovat hranice. Dítě se tak současně učí objevovat a vnímat samo sebe, své možnosti své hranice, ale také hranice jiných lidí. Když dítěti nastavujeme hranici jeho chování s použitím slůvka ne, to nesmíš dělat, je to pro dítě frustrující. Frustrace vyvolá následně emoci hněvu, vzteku. Některé děti se v tomto období stáhnou a dělají, co si rodiče přejí. Jiné naopak obrátí svůj hněv směrem ven a na rodiče zaútočí. To ale neznamená, že dítě chce rodiči ublížit, jen uvolňuje svojí frustraci z nové situace. Toto období je pro rodiče náročné, ale je důležité ho s láskou, trpělivostí a laskavostí ustát. Není vůbec na místě trestat dítě za jeho vztek nebo pláč. Ani v něm svým křikem vyvolat strach a zahnat ho do kouta. Dítě v tomto věku koná neúmyslně. A to je potřeba si vždy uvědomit.
Těším se na Vás v dalším dílu Sebehodnota dítěte na pokračování.
Přeji Vám hodně trpělivosti a lásky.